• TRAILOVÝ ZÁVOD – CCA. 95% TERÉN, 5% ASFALT
  • VZDÁLENOST 61KM (NEJDELŠÍ TRASA)
  • PŘEVÝŠENÍ 2400M+

Tenhle závod jsme měli v hledáčku delší dobu. Úseky na Vltava Runu kolem Slap nás vždy bavily a tohle slibovalo spojit ty nejhezčí z nich a přidat pořádnou porci ještě zábavnějších kilometrů. Předpověď počasí vypadala spíš letně než podzimně, takže nebylo náročné přesvědčit pár kamarádů a společně vyrazit v pátek večer do Hořovické chaty v Cholíně. Už předstartovní pohodová atmosféra naznačovala, že každý si přišel závod užít a soupeření bylo až na druhém místě. A bylo si opravdu čo užívat, hlavně na trati.

Seběh do Živohošti (foto: Michael Dobias/Trailpoint)

Start dlouhé trasy byl pár kilometrů vzdálen od cíle, takže už okolo páté hodiny ranní jsme vstávali, užívali si nachystanou snídani a po krátkém balení věcí jsme v půl 7 odjeli autobusem do Něčína na start. Vybilhali jsme ještě za tmy, ale za nedlouho se rozdenilo a první Vltavské vyhlídky jsme si vychutnali za světla. A že bylo opravdu na co se dívat. Asi po hodině a půl se naše trasa spojila se střední trasou a začali jsme stoupat na první občerstvovačku, kde byla zároveň na vrcholu rozhledny umístěna i vrchařská prémie. Mlha bohužel kazila výhledy a stejně tak to bylo i na další kontrole – opět na rozhledně. Trasa byla až k Živohošti nádherná. Samý krasný výhled a skvělé traily. V podstatě na mostě v Živohošti to bylo poprvé, co jsme se setkali s asfaltem (asi 200m přeběh po mostě).

Vyhlídka na Živohošť

Až do 40. km cesta rychle utíkala, až tam nás trochu zpomalil celkem dlouhý a hluboký brod. Většina lidí sundala boty, ale někteří z nás to riskli přejít po kládě, která v řece uvízla po jedné z vichřic. Překážku jsme zvládli suchou nohou a pomalu zamířili směr rychlostní prémie. Na té jsem neměl žádné závodní ambice, proto jsem druhou polovinu absolvoval spíše chůzí než během. Pak se jen občerstvit a hurá do posledních 15km. Na 50.km zažehnávám lehkou krizi, ale ta je hned vystřídáná další a o to větší. Na řadu totiž přišly Albertovy skály. Krásná část, ale bohužel nohy už po tolika kilometrech nezvládaly absorbovat schody, řetězy a skály v plném tempu. Pro velkou část lidí byl tento úsek asi největší zkouškou fyzické připravenosti.

Albertovy Skály (foto: Jan Kyncl/JK Photo)

Hned za skalami přichází poslední občerstvení a pak už víceméně jen seběh do cíle. Sil už moc nezbylo, ale snažil jsem se ze sebe vymačkat poslední zbytky. Pak už jen cílová rovinka přes most a mírně do kopce k bráně. Tam už čekal dav fanoušků a běžců, kteří se opět starali o skvělou atmosféru. Ihned jsem propadl jedno pivo a šel fandit s nimi.

Jeden z mnoha výhledů

Dnešní doba a rozmach běhu přináší mnoho příležitostí k závodění. Každý má šanci si najít ten svůj závod a Slapy naprosto okouzlily mě. Mám pocit, že ultra traily jsou dnes hlavně o nastoupaných metrech a o tom udělat to co nejextrémější. Tady bylo vidět, že si organizátoři dali práci s tím, aby trasu udělali zábavnou, plnou krásných výhledů a starali se o nás tak, abychom se na start znovu a rádi vraceli. Očividně to jde i bez přehnaných extrémů. Já určitě přijedu za rok znovu.

Cíl

Výsledky:

  • Patrik – 08h 03min 55s – celkově 22. místo

Link na Stravu: https://www.strava.com/activities/1916495682

Link na oficiální video: https://www.facebook.com/watch/?v=187328248858819


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *