• TRAILOVÝ ZÁVOD – CCA. 80% TERÉN, 20% ASFALT
  • VZDÁLENOST 93KM (VARIANTA SHORT PODLE NĚKOLIKA HODINEK)
  • PŘEVÝŠENÍ 5100M+

Je poslední srpnový den, lehce před desátou večerní a my s Koťákem a Tomášem nervózně přešlapujeme na stadionu v Třinci. Tak to je tedy ono, ta slavná B7, nejmasovější a nejdiskutovanější ultra trail v ČR? Pro mnohé je to vrchol letní sezóny a my nejsme výjimkou. Těšili jsme se, teď jsme tady s další skoro třítisícovkou lidí a cíl je daleko před námi. Jako trojici nás čeká varianta short, která je však jen o 7km kratší a papírově má tedy mít 87km a 5000m+. Po velkolepé startovní show zaznívá melodie pevnosti Boyard a my krátce po “longařích” vyrážíme na trať. Atmosféra je skvělá, všude kolem trati jsou fanoušci a my si užíváme pohled na nekonečný had čelovek.

Tým Pivo a Myslivec na startu

Po zahřívací rovince se dostáváme k prvnímu stoupání na Javorový a už tady nám dochází, jak náročný závod to bude. Šplháme se po sjezdovce vzhůru a metry přibývají podobným tempem vertikálně i horizontálně. Po půlhodině šlapání si konečně plácáme s davem fanoušků, kteří udělali špalír a potleskem oceňujeme vystoupení kapely Horské služby, které nás hnalo od úpatí kupředu. Zatím to jde, ale horší chvíle mají teprve přijít. Jako pomyslnou metu úspěchu jsme si před závodem vytyčili čas 20h a pomocí sofistikovaných algoritmů (prostě jsme našli časy kontrol u týmu, který to dal loni za 20h) jsme vytvořili časový plán. Při seběhu do Řeky a následném výstupu na Lipový se nám dařilo čas s mírným náskokem držet. Jenže tam si dal Tomáš nějaký gel, který mu nesedl a začaly se dít věci.

Odpočinek v Ostravici

Na občerstvení v Morávce jsme se dostali ještě bez ztráty, ale situace se začala zhoršovat. Tomáš začal zelenat, nemohl nic pozřít, ale byl odhodlaný dál se statečně prát s tratí. Bylo vidět, že mu opravdu dobře není, ale dál s tempem nepolevoval až do Krásné (i zde jsme se snu o 20h zatím nevzdávali). Pak ale začalo stoupání na Lysou Horu a v serpentinách pod vrcholem, kdy pomalu začalo svítat, už jsme dělali pauzu každých 100m. Bylo vidět, že ho to fyzicky hodně vyčerpává a my s Koťákem jsme se začali smiřovat s tím, že se všichni do cíle nepodíváme. Ne však Tom. Po asi 15min. pauze na vrcholu vstal a začal utíkat směr Ostravice. Místy tak rychle, že jsme mu nestíhali přes ty “Debilní kameny, to fakt musí bejt všude? Kterej chytrák to vymyslel?”. Do Ostravice však přibíháme s plánem, že to radši nebudeme hrotit a dáme si tam alespoň hodinku pauzu. Klopíme do sebe polívku (první slané jídlo) a všichni tři usínáme na místním pódiu. Asi po hodině nás nechtěně budí moderátor, který tam rozjíždí doprovodný program, ale i tak tam trávíme nakonec hodiny dvě. Pomohlo to! Tomáš vypadá líp a vyrážíme na Smrk.

Cestou na Smrk

Smrk je asi nejobávanější kopec celého závodu, ale odpočatí ho zvládáme relativně dobře. Dokonce ty největší lahůdky si celkem užíváme a na vrcholu jsme odměněni nádherými výhledy na údolí zahaleného do mlhy, nad kterou jsme se pracně dostávali. Tomášův stav se nějak stabilizoval na “do kopce hrozný, dolů lepší” a to nás bude provázet až do konce našeho počínání. V Čeladné dáváme opět trochu delší pauzu. Nám s Koťákem přijdou vhod párky a pivo, které tam kupujeme u stánku. Vysvobození po všech těch ionťácích a tyčinkách. Úsek z Čeladné na Pustevny stál opravdu za to. Nejprve rovinka, která se po chvíli mění na kilometrový kopec s 30% sklonem. Cedíme nadávky mezi pysky, ale lehce zamlklí nakonec na Pustevny dorážíme. Je to místo, kde končí hodně dvojic a vzhledem ke zhoršenému stavu u Toma, který chodí každých 5 minut zvracet, to vypadá, že je to konec i pro nás. Zatímco my jíme, on asi na půlhodiny usíná. Po probuzení nás překvapuje rozhodnutím, že půjdeme přes Ráztoku a ne oficiální zkratkou, za cenu horšího výsledku (všichni zkratkaři jsou automaticky řazeni ve výsledcích za nezkratkaře).

Výhledy ze Smrku

Cestu na Radhošť si užíváme, seběhy opravdu běžíme a do kopce to nějakou setrvačností jde taky rychle. Za zkratkou potkáváme pár lidí, kteří na nás obdivně pokyvují, pípáme kontrolu a ani nevíme jak ocitáme se na občerstvovačce na Pinduli. Čeká nás posledních 11km. 20h už sice máme za sebou teď, ale po všech peripetiích pro nás bude vítězství podívat se do cíle. Ještě nás však čeká nekonečný úsek na Velký Javorník, kde navíc musíme nasadit čelovky, protože tma je opět tady. Nějak to zvládáme, poslední kopec máme za sebou, teď už jen seběhnout do Frenštátu. Orientaci nám tam kromě tmy komplikuje i velmi hustá mlha. Kombinace mlhy a čelovky nejde úplně dohromady, takže jdeme ve skupince a hlásíme si navzájem kde je cesta a kde je značka. Očistec! Dole mlha opadá a doufáme, že teď už to doklepem bez problému. Chyba lávky! Těsně před Frenštátem nás chytla taková průtrž, že to vypadalo jako by na nás někdo 10 minut lil kýble vody. Během 5 sekund máme vše durch, ale vzhledem k hromům a bleskům děkujeme okolnostem, že nejsme ještě na nějakém kopci. 

Tomáš ve stoupání na Čertův Mlýn

No a tak mokří vybíháme na symbolickou K2, přijímáme gratulace, medaile, a je to za námi. Nastoupané metry sedí s papírem, ale hodinky nám všem ukazují 93km. Podle reakcí nejsme jediní. Čas 23h 23min a 221. místo z 598 dokončivších je, s ohledem na průběh, cennější než splnění plánu. Velký dík patří klukům za společnost a velký obdiv Tomovi, že to nevzdal. Nebylo to lehký a většina lidí takový morál nemá. Klobouk dolů! No a B7? Určitě se sem rádi vrátíme. Masovka to byla, ale stálo to za absolvování.

Cílové foto

Výsledky:

  • Tým Pivo a Myslivec – 23h 22min 50s – celkově 221. místo

Link na Stravu: https://www.strava.com/activities/1812764364


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *