VÝZVA, KTERÁ LÁKÁ

Jednou přišla moje Monča s nápadem (nebo spíše doporučením), že dovolené na horách a v bývalých sovětských zemích bychom taky jednou mohli vyměnit za “válecí dovču u moře.” Já tam byl naposledy před více jak deseti lety a vzhledem k čerstvě narozenému potomkovi se to nejevilo jako špatný nápad. Slovo dalo slovo a najednou vše plánujeme s Davidem a Anet, protože jim se nápad zamlouvá stejně jako nám. Za cílovou destinaci vybíráme Rijeku – je tam moře, jsou tam kopce a dítě a pes snad cestu zvládnou. Musím říct, že výběr to byl skvělý – minimum turistů, protože město není klasickým letoviskem, krásné pláže a dech beroucí výhledy na hory. Právě ty výhledy nás přivedly k nápadu, že se na ně nebudeme jen dívat. Pícháme prstem do mapy a vybíráme vrchol Vojak v přírodním parku Učka, který měří 1401m a dá se na něj “pohodlně” dostat z pláže. To je výzva, která se musí přijmout.

NOČNÍ VÝLET NA PLÁŽ

Výběh plánujeme jako okruh – nahoru 12km, dolů 8km, převýšení na obou úsecích téměř stejné, dohromady 1500m+/1500m-. Svítání chceme stihnout z vrcholu, proto nařizujeme budík na 01:00 a vyrážíme směr Lovran. Ve 2h ráno stojíme nachystaní na pláži, pořizujeme nezbytné selfíčko, natáčíme první tmavý kousek videa a vybíháme. Počasí nám přeje a běží se dobře. Náladu nám nekazí ani nekonečné schody, které se táhnou do nějakých 300m.n.m. a naštěstí končí na třetím kilometru. Pak začíná pořádný trail, který buď stoupá ve 30% sklonu nebo je krásně běhatelný. Míjíme listnaté lesy, potoky, skály a ze tmy se postupně otevírají výhledy na spící město. Po nějaké hodince a půl dorážíme do vesničky Poklon a čeká nás už jen poslední výstup na vrchol Plas, trochu seběhu a stoupání na samotný Vojak. V dálce vidíme světla vysílače na vrcholu a na cestě nás začíná doprovázet přicházející svítání. Malinko nás to znejistí a volíme cestu zkratkou, která byla delší, ale v horším terénu. Naštěstí po pár minutách bloudění opět nacházíme cestu a na vrchol dorážíme včas.

JSME NAHOŘE A ČEKÁME NA VÝCHOD SLUNCE

Míjíme televizní vysílač s vojenským radarem a pokračujeme dál ke kamenné rozhledně, kterou na nejvyšší hoře pohoří Učka vystavěli v roce 1911 rakouští turisté. S každým schodem na vrchol se otevírají hezčí a hezčí výhledy na všechny světové strany, ale také zesiluje vítr a říkáme si, že téměř hodina do východu Slunce bude ještě dlouhá. Snažíme se do sebe nasoukat nějaké jídlo, které zapíjíme přinesenou Plzní a zahříváme se Myslivcem. Sice na sebe bereme suché oblečení, zabalujeme se do dalších vrstev a David dokonce vybaluje termofólii, ale pomalu začínáme chladnout. Po nekonečné chvíli se Slunce začíná drát nad mraky, my děláme poslední fotky a celí promrzlí opouštíme vrchol, kam zatím dorážejí první návštěvníci. Teď nás čeká to nejzábavnější.

CESTA ZPÁTKY DOLŮ

Cesta zpět začíná zajímavým seběhem po kamenité stezce uprostřed horských luk. Na 500m klesáme o 120m výškových a tuhle část si užíváme asi nejvíce. Výhledy jsou tady stále krásné a Slunce pomalu nabírá na síle, takže na planině mezi Suhim Vrchem a Vojakem balíme bundy zpět do vesty. Tady se také na nějakou chvíli loučíme s pohledy do údolí a pomalu se noříme do lesů. Lesní traily jsou tu opravdu parádní. Prašné stezky střídají kamenité úseky, mírné roviny zase strmé serpentiny. Opravdu se nenudíme ani na vteřinu. Tempo se snažíme držet na hraně našich dovedností a kromě malých zaškobrtnutí celý seběh zvládáme bez problémů. Po několika kilometrech opouštíme přírodní cesty a začínají se objevovat první domy. Což opět přináší pohled na moře, ale také blížící se schody. Setrvačností zvládáme poslední dva kilometry a po čtyřech hodinách se převlékáme do plavek a skáčeme z mola do průzračného moře. Stálo to za to, tenhle výšlap určitě můžeme doporučit.

Link na Stravu: https://www.strava.com/activities/1658145730


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *