Každý rok s příchodem podzimu se dostavuje mírná ztráta motivace. Nejinak tomu bylo u nás i letos. Absence oblíbených závodů a všeobecná nálada ten pocit jen prohlubovaly. Abychom se znovu nastartovali, začali jsme s Jirkou vymýšlet nějaký výlet, který by nás bavil. Loni v podobný čas jsme se byli proběhnout podél Lužnice krajem Toulavy a pár měsíců na to jsme zavítali do oblasti Labských pískovců na Forststeig Elbsandstein (mimochodem obě trasy moc doporučujeme a budeme se snažit přinést alespoň krátký report z absolvování). Během plánování dalších běžeckých destinací se shodou náhod objevil projekt Martina Úbla Cesta Českem, který nás hodně zaujal. Obejít etapově celou ČR máme v plánu delší dobu a konkrétní trasa nám plánování značně ulehčuje. Pro začátek vybíráme hned první etapu z nejzápadnějšího bodu na Klínovec, protože v této části republiky jsme ani jeden z nás nikdy nebyl. I proto se většinou držíme zveřejněné trasy, pouze několikrát odbočujeme na místa, která nechceme minout (Rolavské vrchoviště, opuštěný cínový důl, atd.). Vymýšlení tedy bylo snadné, teď už jen plán zrealizovat.

Den 1. – z Rehau do Kraslic (66km/1250m+)

V době nefungujících penzionů a omezených dopravních spojů byla nejsložitější část plánování právě doprava a ubytování. Naštěstí z Kraslic (zhruba polovina etapy) pochází kamarád Dušan, který nám zařídil luxusní střechu nad hlavou u svých rodičů. Jirka navíc týden předtím nechal zaparkované auto na Rýžovně, takže i cestu zpět jsme měli vyřešenou. Naopak začátek výběhu volíme na vlakové zastávce v Bavorském Rehau, asi 5km od nejzápadnějšího bodu ČR. V 8:30 tam přijíždíme dobře naladěni vlakem z Plzně (snídaně v podobě několika piv bodla) a obtěžkáni zásobami oblečení a jídla vyrážíme na trasu. Úvodní kilometry utíkají rychle. Proplétáme se městečkem, které se probouzí k životu a my vlastně ani nevíme, jestli jsme se tam dostali legálně nebo ne. Naštěstí nepotkáváme skoro nikoho a za chvilku se ocitáme v příjemném lesíku, který nás dovede až na reálný start etapy. Odtud se po hraniční cestě dostáváme až ke zbořené vesničce Újezd, ze které zbylo jen pár náhrobních kamenů, rota a několik pomníků u cest. Mezitím si u mostu česko-německého přátelství dáváme prvního panáka Myslivce, kterých po cestě bylo ještě nespočet. Každý povedený výstup, seběh nebo pamětihodnost se musí řádně oslavit, že? Příroda nám začíná ukazovat svoji krásu, objevují se první zmrzlé stromy a na chvilku se ukazuje i náznak slunečních paprsků. Ve stejné atmosféře probíháme Aší až k rozhledně Háj, kde dáváme první větší pauzu, ujídáme trochu zásob a zbavujeme se části pivní zátěže.

Z rozhledny následuje zábavná pasáž po sjezdovce a sousedních lesích. Mlha by se dala krájet, ale o to je atmosféra zajímavější. Míjíme nádrž Bílý Halštrov, kdysi zásobárnu pitné vody pro Aš a v Dolních Pasekách ochutnáváme první minerální pramen dnešního dne. Jirka si lehce perlivou, železitou vodu nabírá i do bidonu, ale při prvním napití ji vypouští nosními dírkami ven. Perlivka je prevít. U Vernéřovských dolů objevujeme zbytky štol a výsypek (zřejmě?) a snažíme se v hlavě představit jak to tam asi kdysi vypadalo. Kolem vrcholu Záhoř pokračujeme až k prameni nesoucí název jako nádrž, kterou napájí – tedy Bílý Halštrov. Tentokrát voda perlí už méně a chuť je značně vyváženější, takže vodu tentokrát doplňujeme oba. Po malé sváče a nezbytném přípitku Myslivce pokračujeme lesem až na golfové hřiště do Hazlova, kde se otevřou nádherné výhledy na zamrzlé louky a okolní vesničky. Je pravda, že cestu v lese občas ztrácíme, ale o to hezčí partie nacházíme vzápětí. Chvilku na to opět (možná ilegálně) překračujeme hranice, tentokrát už do Saska a přes Schönberg (ač Jirka protestuje, že Šumperk je jen jeden) se dostáváme k rybníku Grosser Teich, kde děláme na mole další pauzu, abychom si zapromenádovali jako modelky a užíváme si výhledy na zamrzlou hladinu. Cestou do Plesné navštěvujeme pramen Břetislav – nejradioaktivnější pramen ČR a Jirka opět sbírá odvahu doplnit lahev. Já při pohledu na křivý hrneček, který je u pramenu položený, raději odmítám. Těsně před městečkem, kde začínal hrát fotbal Pavel Nedvěd se začíná pomalu, ale jistě stmívat. Odtud už za tmy pokračujeme po hraniční cestě na Vysoký Kámen. Moc toho nevidíme, ale vzhledem k nekonečným průsekům to nevnímáme negativně. Navíc oslava přípitkem na 50.km nám opět zlepšuje náladu. Výhledy ze skály sice máme jen na rozsvícený Markneukirchen, ale i tak nás velikost skalního útvaru ohromuje. Teď už jen posledních pár kilometrů do Kraslic, kde na nás čeká postel, kachna se zelím a plzeňské. Ideální zakončení prvního dne běhu.

Den 2. – z Kraslic na Rýžovnu (42km/1150m+)

Druhý den jsme se vstáváním nechvátali a na trasu jsme se dostali až kolem půl 11. Výdejní okénko v Rýžovně ale funguje do 18h, takže šance, že stihneme jídlo byla stále reálná. Počasí nám přeje a na skalkách kolem Hradiště nad Kraslicemi se nám otevírají krásné výhledy a ukazuje se sluníčko. Stejné počasí se nás drží i přes Tisovské vřesoviště až na Olověný vrch, kde už se pomalu chystá zimní sezóna a zasněžování jede v plném proudu. Po seběhu po sjezdovce opouštíme oficiální trasu, která vede přes Rájecké údolí a volíme terénnější variantu u hranic v Přírodním parku Přebuz. Příjemně nás překvapuje rozmanitost cest a třeba i velikost vodopádu „Kaskáda“. Hraničním průsekem se dostáváme až k Rolavskému vrchovišti, kde opět volíme alternativní trasu nejprve přes rašeliniště a pak probíháme kolem Rolavského rybníka až k bývalému pracovnímu táboru a cínovému dolu Sauersack. Důl je sice velké turistické lákadlo, bohužel to znamená i přítomnost „blbců“, ale i tak odbočku určitě doporučujeme. U rybníka i na rašeliništi jsme nepotkali ani živáčka a tuto část řadíme mezi nejhezčí části etapy. Byť asfaltová, ale moc pěkná je i následná cesta do Jelení a asi nejzábavnější trail přichází kolem Jeleního vrchu. Občas tedy musíme přeskočit bažinu nebo potok, ale seběhy jsou dlouhé a rychlé. Samozřejmě každý povedený úsek oslavujeme přípitkem. Snažíme se udržovat tempo, abychom stíhali večeři na Rýžovně a až do Horní Blatné se nám to celkem daří. Trochu zpomalujeme cestou na Blatenský vrch, kde začíná sněžit a u Vlčích jam dáváme snad první větší pauzu dne (je zima a poslední pivo do nás padá pomalu). Stmívá se a opět saháme pro čelovky. Touto dobou už jsme chtěli být v pivovaru na Rýžovně, ale ranní spánek byl důležitější. Přes vrchol se dostáváme hezkou cestou k Blatenskému příkopu a toho se držíme až k Rýžovně. Nebyla to úplně šťastná volba. Kanál je sice zajímavé dílo, ale namrzlé kořeny několik centimetrů od vodní hladiny na silách a rychlosti nepřidávají. Po více jak 100km toho máme plné kecky a cesta se zdá být nekonečnou. Naštěstí dorážíme včas a zelňačka a trhané vepřové přijde více než vhod.

Závěrem

Moc děkujeme Martinovi Úblovi za to, že přišel s trasou kolem hranic. Podobný koncept máme delší dobu v hlavě a jsme rádi, že se trasa za každou cenu nedrží hranic a snaží se procházet přes nejzajímavější místa dané oblasti. V Krušných horách jsme nikdy nebyli a zaujaly nás svoji surovostí a rozmanitostí. Moc se těšíme na další etapy a objevování dalších (pro nás) neznámých oblastí. Byl to přesně ten implulz, který jsme potřebovali.


Detaily

Celkem 108km/2874m+, celkový čas na trase 20h 26min

Link na Stravu: https://www.strava.com/activities/4408950283